Kurátor Petr Vaňous moc dobře věděl, co dělá, když se rozhodl dát dohromady díla Martina Gerboce, Jiřího Petrboka, Daniela Pitína, Adama Štecha, Vladimíra Vély a Lubomíra Typlta. Výstava je to totiž skvělá! Hned v prvním sále, po pravé ruce, prostoru dominuje rozměrné plátno Vladimíra Vély, které už dává tušit, že tahle výstava nebude "jen tak". S nádechem přitažlivého dramatického neznáma povzbuzuje návštěvníka k očekávání gradace a hned v dalším sále nezklame a nabízí jí víc než vrchovatě. Sál od sálu je každý naprosto jiný a přesto mezi sebou navazují smysluplný dialog. Zatímco jeden prožívá napětí v naprosté tichosti, která přidává slabším povahám na nejistotě, druhý se s ničím nepáře a svým "křikem" zneklidní i ty nejotrlejší...
Žádné komentáře:
Okomentovat