Lapen(a)

Nebudeme si nic nalhávat, lenost je příšerná věc. Zvláště ve chvíli, kdy se k něčemu chystáte bezmála měsíc a pořád to ne a ne udělat - důvodů k odkladu je přeci spousta. Od návštěvy u Radka Kratiny v Domě U Kamenného zvonu mě dělí právě bezmála měsíc a teprve teď jsem se odhodlala o ní napsat. Nenechte se mýlit, není to tím, že by to vůbec nestálo za zmínku, ba je tomu přesně obráceně. Doteď skvělé zážitky z výstavy vstřebávám a tajně si doufám, že se mi v budoucnu poštěstí mít alespoň jedno Kratinovo dílo doma...

Při vstupu do prvních pár výstavních místnosti na většinu návštěvníků asi Kratina převratný dojem neudělá, odejít by v tuto chvíli ovšem rozhodně byla chyba. Pochopit jeho tvorbu jako celek je totiž nejen užitečně ale i důležité, a tak se návrhům textilií, hraček anebo obrazům z papíru a grafickým experimentům rozhodně nevyhýbejte. Za prvé si nezájem nezaslouží, byť jsou tu tak trochu "Popelkami", za druhé...však ono "TO" přijde!

O pár kroků dál a zápalky i rok 1964 přináší "TO" něco, co bude Radek Kratina ve své tvorbě nadále a především úspěšně rozvíjet. Variabily dřevěné - jednoduché, složité, v přírodních odstínech, bílé (a mé asi nejoblíbenější) i barevné, variabily kovové ve vysokém lesku až zrak přechází... Jednoduše krása a kdo říká, že ne, musí lhát!:) Však se jděte podívat, do 19. 5. 2013 už moc času nezbývá!

(foceno na mobil)

RED8

Už jen pár dní dělí od ukončení výstavu RED8 v Galerii VŠUP na Náměstí Jana Palacha. Čím zaujme na první pohled, je rozhodně architektonické řešení. V prostoru plující pavučina nejrůznějších artefaktů, kde některé působí velmi nenápadně až všedně, jiné, jako Průduch jako Pavla Karouse, naopak volají po pozornosti. Bez čeho bych se ovšem na výstavě dozajista obešla (a pravděpodobně nebudu sama) je cyklus Chyby Jany Bernartové, který jsem za poslední půlrok (rok?) viděla v různých obměnách vystavený už několikrát a mé antipatie k němu se pouze a jenom prohlubují. Škoda.

Za Dubem

Není obraz jako obraz.

V relativně mladé galerii Kvalitář už nějaký ten týden vystavuje Petr Dub. Jeho specifické uchopení obrazu je něco, co nemusí sednout každému, v rámci poznání jiného přístupů k malířství a jeho přesahům do jiných forem tvorby ale rozhodně stojí za návštěvu. Rehabilitace v podmínkách mimosoudního vyrovnání spotřebitelských sporů je k vidění do 12. 5. 2013, času je tedy dost.

A jde se dál

Od nábojnic z 68' k digitálnímu tisku let současných. Pár desítek let tvorby v životě jednoho umělce, kterému je letos 80 let.

V galerii Topičův salon probíhá do 5. 4. 2013 výstava vybraných děl multižánrového umělce Eduarda Ovčáčka. Kurátorsky jsou pod ní podepsaní Ludvík Ševeček a Ilona Víchová. Téměř každý návštěvník si během návštěvy musí přijít na své, Ovčáčkův záběr je totiž opravdu veliký.

Čím starší práce, tím větší naléhavost zobrazovaného - alespoň mně to tak připadá. Něco bujícího nenápadně pod povrchem. Čím novější práce, tím větší hravost a barevnost. Lehkost bytí, které se jen tu a tam mírně komplikuje. V každém z vystavovaného jsem si našla něco, co mě oslovilo, co mi dokázalo předat svůj " příběh". S malou výjimkou - digitální tisky. Ať jsem se dívala, jak chtěla, cítila jsem se jimi podvedena. Že se tváří na víc, než jsou, že své vady na kráse schovávají za moderní umělý věk, že... Zkrátka, digitální print mi v tomto případě opravdu nesedl. V jiném prostředí a v jiných souvislostech bych mu u Ovčáčka možná dala ještě jednu šanci.

Dolby Malba

Dolby Malba je název výstavy Jiřího Černického v galerii Dvorak Sec, která je k vidění do 24. 3. 2013.

Kost v Dlouhé

...Ona už tam tedy visí nějaký ten pátek, ale to víte, já ji zaregistrovala až teď. Autorem Jiří David.

Více např. tady.

6 způsobů dramatizace obrazu

6 různých podání dramatizace obrazu 6 rozdílnými autory Aneb Motýlí efekt? v Rudolfinu do 10. 3. 2013.

Kurátor Petr Vaňous moc dobře věděl, co dělá, když se rozhodl dát dohromady díla Martina Gerboce, Jiřího Petrboka, Daniela Pitína, Adama Štecha, Vladimíra Vély a Lubomíra Typlta. Výstava je to totiž skvělá! Hned v prvním sále, po pravé ruce, prostoru dominuje rozměrné plátno Vladimíra Vély, které už dává tušit, že tahle výstava nebude "jen tak". S nádechem přitažlivého dramatického neznáma povzbuzuje návštěvníka k očekávání gradace a hned v dalším sále nezklame a nabízí jí víc než vrchovatě. Sál od sálu je každý naprosto jiný a přesto mezi sebou navazují smysluplný dialog. Zatímco jeden prožívá napětí v naprosté tichosti, která přidává slabším povahám na nejistotě, druhý se s ničím nepáře a svým "křikem" zneklidní i ty nejotrlejší...

Zimní Artsemestr VŠUP

Krátce: Do 21. 2. 2013 je všem "krásno"chtivým návštěvníkům volně přístupná celá budova VŠUP v Praze (napříč všemi možnými ateliéry od fotografie, přes design a grafiku k malbě či módě) s aktuálními počiny studentů. A že je na co se koukat!

Jan Bigas

Další Start up výstava, další radost. Do 3. 3. 2013.

Dům U Zlatého prstenu při honu za uměním v poslední době nějak nelze vynechat, nabízí totiž ochutnávky zdarma a rozhodně je nešidí. Tentokrát jde o ochutnávku ze současné mladé české fotografie v podání čerstvého absolventa (2012) Jana Bigase z ateliéru fotografie na VŠUP, který na své snímky přenáší toulání se přírodou. Kdesi mezi lesy neukazuje přírodu panenskou, nedotčenou. Nabízí přírodu symbolickou, takovou, jakou jsme si k obrazu svému přetvořili, jakou jsme chtěli vidět.

Myšlenky formy

Jen do 10. února je v galerii Nová síň k vidění výstava Vladislava Mašaty.

Reliéfy skrývající se pod souhrnným názvem Myšlenky formy jsou, co nejjednodušeji řečeno, barevné, hravé a přitom myšlenkově obsáhlé. Za mě jedno z "nenechte si ujít".

Fotografická soutěž FRAME

8. ročník fotografické soutěže FRAME pro studenty a mladé profesionály z ČR, Slovenska, Polska a Maďarska přinesl celkem 130 prací 101 účastníků. Na výstavě v Leica Gallery Prague našli zastoupení ti nejlepší z nich.

Leica Gallery Prague bývá zárukou kvality, a proto se prostě na výběr toho "nej" ze soutěže nedá netěšit. Komise ve složení Maja Dabrowska, Thomas Licek, Evžen Sobek, Vendula Tůmová a Bohunka Koklesová vybrala zajímavé a tématicky rozmanité práce, kde si svého favorita musí najít téměř každý. Na samé špici se umístila Vendula Knopová a její Interpretace - série fiktivních reklamních plakátů. Práce dozajista originální tématem i stylizací, provedením v zářivě čistě bílé pro mě osobně až příliš hrající na současnou módní vlnu. To Dvojí autenticita dua Tomáš Lumpe & Martin Novák vypadá úplně jinak a vysoutěžila si 2. místo. Z hlediska koncepce či s vyvstávajícími otázkami na vnímání, a potažmo možnou manipulaci, reality hledáčkem fotoaparátu se zdá být o něco silnější než "jednoduchá" Interpretace na 1. místě, ale komise to viděla jinak. 3. místo potom obsadila Zuzana Pustaiová s cyklem Banálne príbehy - výlet do hôr a k finalistům jinak patřili i Štěpánka Paseková, Michaela Čejková, Daniel Peschl a Michaela Pospíšilová Králová se souborem koláží z rodinného archivu pod názvem Uprostřed času, co zároveň tvořil její bakalářskou práci na Institutu tvůrčí fotografie v Opavě. Citlivou a přitom zábavnou formou pospojovaní rodinní příslušníci několika generací v různých etapách života ale v podobných situacích jsou něčím, co pohladí na duši a na tváři vykouzlí úsměv... 

K vidění do 10. 2. 2013.

Zkouška

V mini galerii Fotogalerie Václav Lídl do 3. 2. 2013 vystavuje Michael Kratochvíl. Jeho černobílá První jevištní zkouška Popelky je pěkná. Pěkná, ale trochu opatrná - se sázením na "tutovky" se moc překvapujících a dechberoucích snímků najít nedá...

Závěrečné práce kurzu Akademie současné fotografie

Aneb Jak se moc těšit a pak být trochu zklamán...

 Miodrag Čížek a Tomáš Hyhlík

Asi jsem si to celé představovala nějak jinak a jednodušeji. Že budou mít absolventi kurzu jednotné téma, například. Že se o jednotlivých fotografech něco málo dozvím. Že... Prostě by pár (víc) řádků textu asi nikoho nezabilo. Tak.

Přesto - co mě zaujalo nejvíc? Vizuální sociologie v podání Zdeňky Tomášové a Johany Kratochvílové a obyčejně neobyčejné foto-video Radka Pokorného.

Zdeňka Tomášová

Johana Kratochvílová

Do 26. 1. 2013 v Galerii kritiků.

Proces (života a díla)

Na Staroměstské radnici se na pár týdnů zabydlel Nikola Čulík. Nikdy není fyzicky přítomen, ale o tom, že tam někde je, prostě není pochyb.

A teď vážně. Expozice je to trochu jiná, než na jakou je návštěvník galerií obvykle zvyklý. Nic (z kreseb, na které je Nikola zaměřen) na zdech nevisí hezky v řadě a zdánlivě tomu všemu chybí jakýkoliv řád. Když se ale rozhlédnete pořádně, začíná to mít najednou všechno smysl. Ledabyle přilepené kresby na zdi, bordel v posteli, pocákaná podlaha, krabičky od léků - vítejte v umělcově doupěti, uvnitř jednoho procesu života a díla!

Není to jedna z těch výstav, kam zajdete oslavovat umění servírované na zlatém podnose. Naopak je to místo, kde se musíte od zažitých zvyků oprostit a uvolnit se. Mini příběhy, osobní i aktuální společenská témata si k vám pak najdou cestu sama... Čas máte do 24. 2. 2013.

P.S. Vemte si u pokladny "Návod pro blbý", může se hodit ;)

(foceno na mobil)

Okolo

Opět jedna maličkost máte-li cestu okolo:)
U Národního divadla vyrostl les. Už potřetí. Pokácen bude k 25. 1. 2013.
Projděte se lesem v centru Prahy, dokud je čas.

Kolem...

Taková nenápadná drobnost, když jdete zrovna kolem - vitríny pasáže ve Štěpánské 36, aktuálně s počinem od Petra Brožka. A proč ne, že ano?