Jednoduchý jako facka (Karel Nepraš v DOX)

Do 1. října 2012 můžete v Centru současného umění DOX navštívit retrospektivu věnující se jednomu z nejznámějších umělců 20. století. Na svědomí ji mají kurátoři Jaroslav Anděl a Leoš Válka.

Při letmém pohledu na vystavované artefakty se člověk neubrán pocitu, že Karel Nepraš byl především „hračička“ se smyslem pro humor. Přisuzovat mu takovou roli bez doplňujících informací by ale snadno mohlo vést k mylnému výkladu. To, že si se svými sochami dokázal doopravdy vyhrát je nepřehlédnutelný fakt, ovšem zároveň s tím je potřeba mu přiznat i to, že se za každou z prací skrývají více či méně viditelné emoce a příběhy doby, jednotlivce i společnosti jako takové. Velmi výmluvná je například Velká facka z 80. let – při pohledu na velmi jednoduché, až prvoplánové, a přitom neuvěřitelně silné dílo se nejednomu z návštěvníků vykouzlí na tváři potutelný úsměv. Byť onen úsměv zajistí i řada jiných děl, je třeba po něm někdy lehce pátrat. Vedle skutečně velkého množství soch se na retrospektivě najde i nezanedbatelný počet kreseb. Naneštěstí pro ně, v záplavě dominantních soch, které si uzurpují veškerou pozornost, nemají ani nejmenší šanci vyniknout. Je to trochu škoda. Jestli si totiž z výstavy něco dozajista odnesete, bude to vzpomínka na hlavy, kam se podíváš a červenou barvu.

Karel Nepraš bezpochyby oplýval talentem, kdy skrze své sochy promlouvá naprosto ke každému - je jednoduchý jako facka. A přitom když na to přijde, dokáže být i tím, o jehož práci, myšlenkách a vizích můžete úspěšně vést spletité debaty bez zdánlivého konce. Prostě hračička.

Komu by se na výstavu nechtělo, ale přesto by některé z Neprašových děl viděl rád naživo, může si například v Praze naplánovat cestu přes Prokopovo náměstí (socha J. Haška, kterou dokončila umělcova dcera), Tilleho náměstí (socha Kameraman) anebo náměstí Malostranské (patníky před Lichtenštejnským palácem).