V rámci projektu Start up, který zastřešuje Galerie
hlavního města Prahy v Domě U Zlatého prstenu a má za cíl poukázat na nová
jména a rozvířit stojaté vody současného uměleckého světa, je v období 24.
10. až 25. 11. 2012 k vidění instalace s prostým názvem Exist.
Jde o první samostatnou výstavu autorky v České republice, veškeré
dřívější autorské výstavy proběhly na půdě Spojených států amerických, kde Hana
Hillerová studovala a střídavě (dohromady s Itálií a ČR) stále žije. Nelze
opomenout také kurátorku výstavy, jíž je Monika Doležalová.
Už od vchodových dveří do galerie přitahuje instalace návštěvníky
jako magnet. Čím to? Záplavou duhových barev, které vykukují zpoza malé
místnosti. Vlní se a rozbíhají všemi směry a lákají ke vstupu. Po všech čtyřech
stěnách místnosti i po podlaze se porůznu nenápadně rozpínají odstíny šedé a
černé barvy umocňující spolu s vhodným nasvícením 3D efekt vystavovaného.
A to opravdu důkladně. Hmota je všude okolo a nechává návštěvníka splynout
spolu s ní v jiný, fantazijní svět plný barevného opojení. V mém
případě šlo o opojení více než sladké - nechala jsem se unášet na nekonečné
vlně pouťových lepivých cukrátek, co mi ve skutečnosti vlastně vůbec nechutnají,
ale pohled na ně mě i tak nikdy neomrzí a slintat dokážu prakticky okamžitě.
V Exist bych proto mohla strávit bez problémů celý den a stejně bych se
nenasytila. Pořád je na co se dívat, pořád je co si představovat a o čem snít. Autorka
to na rozdíl ode mne vidí trochu racionálněji: „Zajímá mě moment zvratu mezi
řádem a chaosem, symetrií a nahodilostí. Jak vyjádřit všudypřítomné živoucí
spojení mezi všemi částicemi vesmíru?“ Obrovité a přitom křehce působící
spojení vybízí návštěvníka k pohybu. Chce se opatrně přiblížit, ale neví
úplně jistě jak. Sotva zariskuje a udělá první krok, nároky rostou. Chce projít
skrz, tu a tam do instalace „hrábnout“ a odhrnout pomyslnou oponu stranou,
doufá, že za další vlnou najdete jinou... Rozpínavost Hančiny vesmírné duhy ovšem
bohužel není nekonečná, usměrňují ji galerijní zdi. Jak by asi sladká vesmírná
duha obstála na veřejném prostranství? Byla by dostatečně interaktivní, anebo
by ztratila na síle? Á propos, pokud něco doopravdy ubírá instalaci na síle, je
to plakát k výstavě. Černočerné kontrastní pozadí mi k navštívenému
skutečně nesedí, mizí s ním veškerá lehkost. Bál se snad autor plakátu Petr
Hrůza anebo dokonce samotný fotograf, že pokud ponechá původní neutrální,
jemné šedé tóny, nebude výsledná vizualizace pro oči dostatečně atraktivní?
Podobných prací jako Exist má autorka na svém kontě již
několik, vizuálně nejbližší je Octopus’s Garden z roku 2004. Věci z let pozdějších
(2006 – 2009) působí vedle toho o dost vážněji. Roky 2010 a 2011 na autorčiných
osobních stránkách v tvorbě zastoupeny nejsou, a tak lze jen hádat, zda
došlo k výpadku pravidelné aktualizace webu, anebo umělkyně odpočívala. Dá
se tedy současná instalace považovat za jakýsi návrat k rozradostněné hravosti
před rokem 2006? A pokud ano, co k ní vedlo?
Čím víc o výstavě přemýšlím, tím víc otázek mám. Zatímco u
jiných výstav u mě až příliš často platí „čím víc otázek, tím horší to bylo“, tady
je to jiné. Vzbudila zájem a chuť dlouhodobě sledovat jakým směrem se tvorba
Hany Hillerové bude ubírat.
(psáno do kurzu: Teorie a kritika současné výtvarné tvorby II.)
Žádné komentáře:
Okomentovat